čtvrtek 14. ledna 2016

Keep calm and have a breakfast in bed

Dobré ráno všem! Je čtvrtek, pro mě den D, čekají mě totiž pololetní zkoušky. Dělám je za dobu svého studia už asi po sto šedesáté :D, ale vždycky z toho mám ty samé obavy. Dnes se ale snažím být co nejvíc v klidu, nelítat od rána jak splašená a ještě si všechno aspoň čtyři hodiny přehrávat (uvidíme, jestli je to dobrá taktika :D). Naopak jsem si po probuzení bez budíku udělala pořádnou snídani, moji oblíbenou- croissant, hrušky a mascarpone (já vím, rozmazlenost sama :D), po snědení a vyfocení si šla natáhnout nohy, vzala si počítač a teď píšu tenhle článek na můj znovu obnovený (objevený?) blog. Tak snad to dobře dopadne, nejenom se zkouškami, ale i s blogem... Držte mi palce. A vám všem, které dnes čeká něco podobně důležitého, hlavně pevné nervy, ono to ale určitě dobře dopadne :)

pondělí 11. ledna 2016

We´ll miss you, Bowie.

Poslední dobou mám nějaký smutky tak nějak ze všeho kolem mě... občas to na mě takhle padne... možná je to počasím... ale možná taky úplně něčím jiným... vlastně sama nevím... a zároveň trochu vím... těžké, moc těžké vysvětlovat, ale pro spoustu lidí je to určitě stejně zbytečné, protože se do těhlech pocitů dokáží vcítit... původně jsem vůbec nechtěla být takhle melancholická... ale když jsem se ráno dozvěděla o Davidovi, bylo to tak nějak to poslední smutné ze smutného a muselo to ven... tak teď už jen snad, že všechny příští příspěvky budou pozitivnější... nebo nejlépe úplně pozitivní. Tak tochu prosím. A nakonec... jedna vzpomínková... sbohem Bowie.